BBC, ohňostroje a rugby

Ahoj všichni!

Tenhle týden byl obzvláště našlapanej, tak to asi trochu rozepíšu. A budou i obrázky!

Takže. Milý poníčku... teda, deníčku...

V pondělí se tu slavil Halloween... a nebyla škola. Přes den jsem se trochu flákala a pomohla Lukášovi připravit dýňový placky a odpoledne vyrazila na halloweenskou kinder party společně s Lukášem, Markétkou a Tomíkem. Moc dlouho jsme tam nebyli a já byla ráda, když jsme odcházeli, protože narovinu, většina dětí mi prostě připadá asi takhle:
     

malý ďábel

V úterý byl velkej den, do školy dorazil ředitel BBC, aby otevřel novou část univerzitní budovy. A my jako žurnalisti jsme tu akci měli mediálně zajistit a pak o tom každej napsat článek. Pro mě to bylo něco naprosto novýho, takže jsem občas koukala jak lama v obilí. Nakonec jsem udělala nějaký videa a pár fotek. A taky jsem chtěla pomoct jedné slečně, tak jsem jí řekla názor na novou budovu. No a druhej den se to video ocitlo na univerzitním Instagramu. Ups. Kromě toho všehp jsem ještě zvládla být natolik drzá, že mám fotku s Tony Hallem osobně! Bylo to hrozně zajímavý setkání. Měl kolem sebe něco, čemu bych řekla "aura úspěšných". Myšleno v dobrém slova smyslu. Sálala z něj pokora a přívětivost. Řekl mi, že má moc rád Prahu, a když jsem mu pověděla, že jsem z Karlovky, uznale pokýval hlavou, pak mi potřásl rukou a popřál hezký pobyt. Prostě zážitek jako blázen! Škoda, že jsem neměla energii se na něj dojít podívat i večer, když mu na univerzitě udělovali čestný doktorát, ale i tak jsem ráda, že jsem ho viděla aspoň na chvilku. Po ceremoniálu jsem ještě měla školu a pak pokec s Craigem kvůli mýmu dokumentu. Dozvěděla jsem se, že moj britští spolužáci mají dojem, že jsem plachá. Kdyby věděli, jak prořízlou pusu mám, nikdy by je ani nenapadlo o tom uvažovat. :D No nic, nechám je, ať si myslí, co chtějí. Večer, když jsem přišla ze školy, jsem zjistila, že máme novýho psa. Respektive že hlídáme psa Lukášovo známé. Říkala jsem si, že mám psy ráda, takže o bude v pohodě.

důkaz místo slibů

Ve středu jsme jeli na výlet do St. Fagans, což je taková hezká vesnička kousek od Cardifuu. Jelo nás plný auto, kluci houbařili (a nebyli by to oni, kdyby sbírali normální houby) a já hlídala psa. Mezitiím jsem stihla zjistit, že to není pes, ale vůl, a že má grif na to, jak se vyvlíknout z vodítka, což nebylo pár metrů od silnice moc super. Ale i tak, procházka to byla skvělá. A počasí taky vyšlo. 

                                                                                                                 

Ve čtvrtek jsem se naštvala na psa, protože měl v pět ráno boží nápad, že začne štěkat na celej barák. Zbytek dne jsem dávala dohromady článek o úterní události. Dokonce jsem si na jeho publikování založila novej blog, abych vás tu s tím netrápila. Po několika hodinách vztekání a pocitu, že už nikdy v životě nenapíšu smysluplnou větu česky, natož anglicky, jsem to odevzdala. Jeden článek je hotovej, tři zbývají. Hihi.

V pátek ráno jsem poprvý v životě reálně uvažovala o tom, že psí klobásy nejsou zase tak špatnej nápad, protože pes byl sice potichu, ale pro změnu nechal překvápko na podlaze v koupelně. A smrdělo to. :D Ve škole jsme jako každý pátek měli Broadcast Journalism, můj nejoblíbenější předmět, protože se tam učím super věci a jsem tam se super lidma. Učili jsme se, jak má vypaat správná video a rádio reportáž a pak podle toho sestřihat náš materiál z předchozího týdne. No, kdyby to učitelé udělali obráceně a napřed nám to vysvětlili, tak bychom možná i měli dost materiálu. Ale to se nějak vsákne... teda, sestříhá.

V sobotu bylo v ulicích dost rušno, v jeden den se totiž sešly dvě události. Tou první byla Bonfire night nebo taky Guy Fawkes night. Kdysi byl totiž nějakej týpek, co se jmenval Guy Fawkes a zrovna 5. listopadu se rozhodl, že vyhodí do povětří krále Jakuba I. a s ním i pár lordů. No, a nepovedlo se mu to. Víte, jsem blondýna, a proto jsem si vždycky myslela, že Britové oslavujou toho týpka, ale oni ve skutečnosti oslavujou to, že král přežil. Ok, God save the king, ale je to trochu nuda. Každopádně, ať je to jak chce, obličej Guye Fawkese se dost ujal a později se z něj stala maska, kterou používají Anonymous, a kterou můžete vidět ve filmu V jako Vendetta. A každej rok jsou 5. listopadu bristský ulice zaplněný lidma a ohňostrojema. Tou druhou akcí, která připadla na sobotu, byl zápas v rugby. Hrál asiwales proti nevímkomuajemitojedno. Britům, respektive Velšanům to asi moc jedno není. Podle všeho rugby strašně milujou a děsně ho prožívaj. Šla jsem se projít a chtěla jsem najít nějaký vyvýšený místo, odkud uvidím aspoň jeden ohňostroj. Na Cardiffu je super, že skoro všude dojdeš pěšky, protože to není zas tak velký a je to placka. A tady se dostáváme k jádru pudla, Cardiff prostě nemá žáný vyvýšený místo. Nakonec jsem šla do centra, kde jsme měli mít erasmáckou večeři. Nechala jsem se vést hlukem práskajících petard a našla ohňostroj! A očividně i tým rugby hráčů. Všichni měli saka, vypadali jako Brad Pitt před patnácti lety a šli se ubytovat do Hiltonu. Takže jo, asi to byli oni. Ale zpátky k ohňostoji. Velšani asi kromě rugby milují taky ohňostroje, protože jich bylo všude spousta a trvaly děsně dlouho. Dokonce měli v jenom parku i akci, na kterou sis mohl koupit lístky a pak několik hodin sledovat rachejtle. Taky jsem o tom uvažovala, ale nejsem moc mistr dlouhodobýho plánování, mám vždycky stresíček (jakože menší stres) z toho, že mi do plánů něco vleze, takže jsem se rozmýšlela tak dlouho, až ty lístky nebyly. Ale stejně jsem to viděla. Hele:

No, nejsou to úplně profi fotky, ale co byste chtěli s mobilem.







Když jsem se dost vynadívala, šla jsem na náš meetingpoint ke hradu. Večeře byla skvělá, mám spoustu nových kamarádů z Itálie, Kolumbie, Portugalska, Francie a jednu kamarádku z Řecka, která se jmenuje Artemis. Jo, fakt, Artemis! A je krásná a milá a chytrá, takže k ní to jméno sedí. Byla to fakt sranda, na závěr večera kamarád jednoho z Erasmáků předvedl svůj super kouzelnickej trik s kartama. Říkám si, že je škoda, že jsem se k nějaký podobný akci nedokopala dřív. Každopádně jsem ráda, že to vůbec proběhlo. Sice jsem po cestě domů málem umrzla, ale stálo to za to.

Tvářím se blbě, protože mám hlad. 

A v neděli jsem vyspávala a pak jem upekla svůj první Cottage pie! Strašně moc to trvalo, ale bylo to mňam. Začíná se ze mě stávat hospodyňka. :D

No, to by asi pro dnešek stačilo. Mějte se krásně a já se zase přihlásím. :)

Váš poník