Svět se změnil. Cítím to ve vodě, cítím to v zemi, cítím to ve vzduchu...

Přežila jsem první školní týden! 

Ok, sice mám školu jen pondělí, úterý a pátek, ale i tak je to náročný jako prase. :D Cardiff, potažmo celej Wales mi totiž pořád připadá jako parodie na Pána prstenů. A to hned z několika důvodů: 

Naše Erasmus grupa vypadá jako Společenstvo. Ale fakt! Jsme každej jiný národnosti, nikdo moc neví, co má dělat... a naše course leaderka Martha je hobit. Ano, při prvním setkání jsem měla chuť podívat se, jestli má chlupatá chodidla, ale pak mě to přešlo. A vsadím se, že pod šálou se jí houpe řetízek s prstenem. 

Velština. Je všude. Na značkách, v úředních dokumnetech, dokonce i odjezdy vlaků hlásí napřed velšsky. Všechno je pak samozřejmě přeložený taky do angličtiny, aby to pochopilo i zbylých 99 % lidí, kteří tomu prapodivnýmu jazyku nerozumí. To byste museli slyšet, je to trochu jako kdyby se Legolas pokoušel učit klingonsky. A nešlo mu to. 

Chleba tady vypadá jako kdyby ho pekli elfové. A máslo je tu převážně slaný. Jako vážně. Prostě slaný máslo! 

Počasí se mění každou minutu, někdy i každou půlminutu, takže podezříváte Sarumana, že si zase hraje se zaklínadlama.

Přechody pro chodce tu každej ignoruje. Respektive zelenou. Musíš to prostě vychytat, dívat se tím správným směrem a pak rychle přeběhnout. Or... you shall not pass. 

A ti racci. Řvou jako nazgulové. A občas i tak vypadaj. 

Ale začínám si zvykat! Teda, včera jsem se trochu bála vyjít ven, protože v centru zabili nějaký dva lidi (to říkám, drsnej kraj), ale jinak dobrý. Ale šla jsem a udělala si hezkou fotoprocházku. A dneska jsem trochu vybrakovala knihovnu a naučila se tisknout. Zbytek podle mých odhadů nemám šanci zvládnout! :D Asi si přečtu Pána prstenů, abych líp splynula s okolím. A pak se vrhnu na tu haldu úkolů, který se na mě během prvního týdne navalily. 

Vy se mějte hezky a sledujte mě, příště se možná dostanu k tomu, co se tu vlastně učím. 

Váš velšský poník 

Hlavně se z toho nepo.. Víte co. 

Tam kde hy, tam kde hy, tam kde hynou sobi, poník se přizpůsobí!

Ahoj, tak si jdu zase trochu blognout.

Zjistila jsem, že cestování vlakem poníky stresuje... tak jsem si to dala ještě jednou a v úterý večer odjela ještě jednou do Hertfordu, za mamkou.

Jet na pár dní zpátky do staré dobré Anglie byl fajn nápad, celou dobu svítilo sluníčko a nemusela jsem nic řešit, takže parádička. Byla jsem na výletě v panském sídle s hrozně vytuněnou zahradou, kde jsem načerpala energii.Taky jsem byla na nějaký farmě... a na nákupech (hihi). A potkala jsem poníka! Normálně uprostřed ulice s obchodama se tam tak hezky venčil s nějakým týpkem. Během těch pár dnů mi značně stoupla míra infantility a hladina alkoholu v krvi. Zatím to dopadlo jen chlupatýma bačkorama a fialovou taštičkou na obědy s jezevcema. A nevím, jestli za to může ta infantilita, nebo alkohol.

Po dnech v Hertfordu, kdy už mi konečně přestala být zima a kdy jsem byla krmena domácí stravou a všelijak jinak rozmazlována, jsem byla natolik příjemně překvapena a zvykla jsem si, že se mi skoro nechtělo do Cardiffu. Krom toho jsem si stihla vytvořit silnou psychickou fixaci na třínohou kočičku, která se každý den přibelhala na zahradu a bufetila v kyblíku se zbytkama.

No ale odjet jsem musela, žejo, zítra mi začíná škola! Tak jsem mamku s útrpným výrazem přesvědčila, aby kočku občas nakrmila, když se tak srdceryvně belhá, sbalila jsem kufr, zatlačila slzičku (ano, sentiment taky výrazně vzrostl) a vyrazila, tentokrát autobusem. A bylo to hrozně v pohodě. Autobus nikde nestavěl, takže jak jsi jednou nastoupil, už tě nikdo neotravoval. Cestovala jsem za světla, krásně jsem viděla na kravičky, na oceán i na čtení. A zítra jdu na to, tak mi držte palce.

Váš velšský poník

PS: Tohle byl příspěvek malinko o ničem, takže slibuju, že příště vymyslím něco zajímavějšího. Třeba vám prozradím, v čem se Cardiff podobá jednomu známému fantasy filmu.

panské sídlo Knebworth House

krásný plyšový strom

cesta do Cardiffu

Frodo Pytlík a Jack Kerouac by měli radost...

... kdyby viděli moji včerejší cestu do Cardiffu. 

Zdar, přátelé!

Váš velšský poník (jakože já) se rozhodl, že vás všechny zahrne várkou prvních dojmů. Jak už jsem naznačila výš, všechno začalo mojí cestou z Hertfordu do Cardiffu. Jasně, mohla jsem jet rovnou z letiště z Londýna, ale nač to mít jednoduché, když si to můžu trochu ztížit, žejo. 

Už v sobotu večer jsem tedy odjela z letiště do Hertfordu, kde už pár let bydlí moje mamka. Nejsem úplně mamánek, ale přiznám se, že se docela dost hodí to vědomí, že tu mám nějaký zázemí. V neděli jsem vyrazila z Hertfordu do Londýna- Paddingtonu, odkud jsem nabrala vlak směr Bristol. Bylo to takové v pohodě, po cestě jsem viděla zeleň, byly tam ovečky, koníčci, srnečky... a výluka. Wait, to nebylo v plánu! Panika, panika, vystupuju a nakonec nějak nacházím náhradní dopravu do Cardiffu. Ono se totiž normálně jezdí nějakým tunelem, ale protože dorazila Šestáková, museli na měsíc tunel zavřít a udělat z toho trochu challenge. 

Do Cardiffu jsem dojela někdy po půl deváté večer po šesti hodinách jízdy, kdy jsem si připadala jako Frodo, který místo prstenu veze slivovici, aby ji v Mordoru zničil vypitím. Pak jsem to ale vykombila jako Jack, řekla jsem si, že je to vlastně sranda a kolem deváté jsem už byla u hradu, kde mě nabral Lukáš, což je Ostavák, který tu žije se svojí slovenskou přítelkyní a bratrancem, a u kterých budu bydlet. Jsou nejvíc v pohodě, hned po příjezdu mi všechno ukázali, nalámali jsme do sebe dva panáky slivky a dostala jsem talíř naprosto luxusních boloňských špaget (ano, když jsem ve stresu, hodně jím) a klíče od bytu, který mají hodně zajímavej přívěsek (viz fotka). Myslím, že to u nich bude super, i když mi říkali, že jsem radši měla bydlet se studentama, abych nasála tu atmosféru. Ale tak pařit můžu vždycky, žejo. 

Dneska jsem se vydala na zápis. Čekala jsem škrobenou klasiku ve stylu "Ahoj, tady máte vaše rozvrhy, bla bla", ale přišlo něco mnohem lepšího. Slavobrána z balonků, spousta stánků plných jídla, letáčků a různých drobných pitominek, který hrozně moc potřebujete. Nejvíc top je stánek unie gayů a lesbiček, kde mají koš plný kondomů. Prostě nejvíc pohoda, DJ tady mixuje hudbu a všichni jsou hrozně vysmátý. Za chvilku mám sraz se svým course leaderem, tak doufám, že se tam konečně dozvím něco o rozvrhu. Tak zatím čau a hezký počtení! 

PS: Zapomněla jsem napsat, že mám nový kámoše. A jsou to Češi. Jo, říkala jsem si, že je nebudu podvědomě vyhledávat, ale člověk je tak nějak rád, když slyší jazyk, kterýmu najednou rozumí. Protože angličtina s velšským přízvukem je hardcore. 

Menší intro aneb bez paniky neni sranda

Ahoj, jsem Týna a jsem z Týna. Ne, tohle neni blbej fór, ale realita. Vyrůstala jsem v malém jihočeském městečku poblíž elektrárny Temelín, odkud jsem v docela adekvátním věku zdrhla do Prahy. A teď momentálně beru na pár měsíců kramle do Walesu...

Proč píšu? Přiznejme si to na rovinu, jsem tak trochu grafoman. Píšu pro jeden skvělej kariérní showroom (o tom se třeba někdy rozpovídám), mám i svůj elektrodeníček (o tom se doufám NIKDY nerozpovídám) no a teď po řadě příslibů, který jsem dala sobě i jinejm lidem začal vznikat tenhle blog. Tak doufám, že vás bude bavit, a že se z něj stane třeba oblíbený nástroj vaší prokrastinace (stejně jako můj).

Teď momentálně sedím na letišti ale předtím, než jsem sem dorazila, prožila jsem dopoledne plný balení a záchvatů paniky. Půlku mýho kufru zabírá chlast a kilo slaniny (bohužel nic z toho není pro mě), tu druhou kosmetika a "oblečení, bez kterýho se určitě neobejdu, protože ve Walesu rozhodně nehodlám nakupovat" (haha). Po zvážení jsem zjistila, že jsem asi 2 a půl kila nad limitem, načež jsem zpanikařila, přeházela trička do příručního zavazadla a vyhodila jednu voňavku, pyžamo, pár svetrů, marmelády od babičky (sorry babi), Becherovku pro máminýho přítele a na sebe si narvala zimní kabát. A prošlo to, na letišti mi to ukázalo krásných 22,2 kilo. Škoda tý Bechcrovky, no. Příště musim trochu víc zariskovat. Teď jsem do sebe narvala balíček M&M's, užívám si cukrový delírko a říkám si, že to by asi tak na úvod stačilo. Mějte se blaze a jestli chcete, sledujte mě. Já budu sledovat všechno okolo a pak se s váma o to podělím. ;)

Vaše Týna

PS: Budu psát nespisovně. Protože mě to víc baví. A vás to bude taky víc bavit. :P