Zjistila jsem, že cestování vlakem poníky stresuje... tak jsem si to dala ještě jednou a v úterý večer odjela ještě jednou do Hertfordu, za mamkou.
Jet na pár dní zpátky do staré dobré Anglie byl fajn nápad, celou dobu svítilo sluníčko a nemusela jsem nic řešit, takže parádička. Byla jsem na výletě v panském sídle s hrozně vytuněnou zahradou, kde jsem načerpala energii.Taky jsem byla na nějaký farmě... a na nákupech (hihi). A potkala jsem poníka! Normálně uprostřed ulice s obchodama se tam tak hezky venčil s nějakým týpkem. Během těch pár dnů mi značně stoupla míra infantility a hladina alkoholu v krvi. Zatím to dopadlo jen chlupatýma bačkorama a fialovou taštičkou na obědy s jezevcema. A nevím, jestli za to může ta infantilita, nebo alkohol.
Po dnech v Hertfordu, kdy už mi konečně přestala být zima a kdy jsem byla krmena domácí stravou a všelijak jinak rozmazlována, jsem byla natolik příjemně překvapena a zvykla jsem si, že se mi skoro nechtělo do Cardiffu. Krom toho jsem si stihla vytvořit silnou psychickou fixaci na třínohou kočičku, která se každý den přibelhala na zahradu a bufetila v kyblíku se zbytkama.
No ale odjet jsem musela, žejo, zítra mi začíná škola! Tak jsem mamku s útrpným výrazem přesvědčila, aby kočku občas nakrmila, když se tak srdceryvně belhá, sbalila jsem kufr, zatlačila slzičku (ano, sentiment taky výrazně vzrostl) a vyrazila, tentokrát autobusem. A bylo to hrozně v pohodě. Autobus nikde nestavěl, takže jak jsi jednou nastoupil, už tě nikdo neotravoval. Cestovala jsem za světla, krásně jsem viděla na kravičky, na oceán i na čtení. A zítra jdu na to, tak mi držte palce.
Váš velšský poník
PS: Tohle byl příspěvek malinko o ničem, takže slibuju, že příště vymyslím něco zajímavějšího. Třeba vám prozradím, v čem se Cardiff podobá jednomu známému fantasy filmu.
 |
| panské sídlo Knebworth House |
 |
| krásný plyšový strom |
 |
| cesta do Cardiffu |
Žádné komentáře:
Okomentovat