Svět se změnil. Cítím to ve vodě, cítím to v zemi, cítím to ve vzduchu...

Přežila jsem první školní týden! 

Ok, sice mám školu jen pondělí, úterý a pátek, ale i tak je to náročný jako prase. :D Cardiff, potažmo celej Wales mi totiž pořád připadá jako parodie na Pána prstenů. A to hned z několika důvodů: 

Naše Erasmus grupa vypadá jako Společenstvo. Ale fakt! Jsme každej jiný národnosti, nikdo moc neví, co má dělat... a naše course leaderka Martha je hobit. Ano, při prvním setkání jsem měla chuť podívat se, jestli má chlupatá chodidla, ale pak mě to přešlo. A vsadím se, že pod šálou se jí houpe řetízek s prstenem. 

Velština. Je všude. Na značkách, v úředních dokumnetech, dokonce i odjezdy vlaků hlásí napřed velšsky. Všechno je pak samozřejmě přeložený taky do angličtiny, aby to pochopilo i zbylých 99 % lidí, kteří tomu prapodivnýmu jazyku nerozumí. To byste museli slyšet, je to trochu jako kdyby se Legolas pokoušel učit klingonsky. A nešlo mu to. 

Chleba tady vypadá jako kdyby ho pekli elfové. A máslo je tu převážně slaný. Jako vážně. Prostě slaný máslo! 

Počasí se mění každou minutu, někdy i každou půlminutu, takže podezříváte Sarumana, že si zase hraje se zaklínadlama.

Přechody pro chodce tu každej ignoruje. Respektive zelenou. Musíš to prostě vychytat, dívat se tím správným směrem a pak rychle přeběhnout. Or... you shall not pass. 

A ti racci. Řvou jako nazgulové. A občas i tak vypadaj. 

Ale začínám si zvykat! Teda, včera jsem se trochu bála vyjít ven, protože v centru zabili nějaký dva lidi (to říkám, drsnej kraj), ale jinak dobrý. Ale šla jsem a udělala si hezkou fotoprocházku. A dneska jsem trochu vybrakovala knihovnu a naučila se tisknout. Zbytek podle mých odhadů nemám šanci zvládnout! :D Asi si přečtu Pána prstenů, abych líp splynula s okolím. A pak se vrhnu na tu haldu úkolů, který se na mě během prvního týdne navalily. 

Vy se mějte hezky a sledujte mě, příště se možná dostanu k tomu, co se tu vlastně učím. 

Váš velšský poník 

Hlavně se z toho nepo.. Víte co.