... WINE!
Tenhle týden jsem měla návštěvu! Přijela za mnou Mary, která tu před rokem a půl taky byla na Erasmu. Místo flašky sice přivezla Tutti frutti, Marlenku a Pedra, ale to bylo lepší než to víno, protože víno tady seženu, tohle ne.
 |
| Cardiff market |
První večer jsme jen tak odpočívaly doma, samozřejmě s pár pintama piva a brambůrkama, následující den jsme pomáhaly Lukášovi kutit velšskou verzi svíčkové (a bylo to děsně dobrý) a odpoledne všichni společně vyrazili na trhy. Tam jsem si dala poprvý něco, čemu se tu říká Welsh cake. Vlastně to nemá s koláčem nic společnýho, je to taková sušenka z těsta, ve který jsou rozinky. Je to trochu přeslazený, ale jinak dobrý. Taky jsem poprvý na Cardiff marketu viděla v sekci s masem zamraženou veverku. Vim, že u nás se veverky pojídaly ve středověku a zdá se, že tady jim ten divnej zvyk vydržel. Bizár, fakt. Šli jsme se podívat taky do Students Union tý druhý univerzity, kam nechodim, ale Lukáš tam pravcuje, tak nás tam provedl. Na to, že zvenku to vypadá jako něco, co postavili komunisti, je to vevnitř dost moderní. Hlavně prostory určený pro studium.Vedení univerzity zřejmě taky počítá i s tím, že jejich studenti se jen neučí, takže umístili do přízemí automat na kondomy, kde si můžeš nabrat kolik chceš úplně zadarmo. Asi zkusím napsat našemu děkanovi v Čechách, ať o něčem podobným popřemýšlí. Zbytek večera by se dal shrnout asi následovně: pražený kaštany, ruský kolo, sevřený půlky, výhled na večerní Cardiff, focení u svítících sobů, hříšně dobrá pizza a mangový pivo v místním pivovaru. Takže za mě paráda!
 |
| Pokus o fotku na ruským kole... tohle je ta nejnormálnější. |
 |
| Toho soba chci domů! |
V pátek jsem Mary nechala napospas velkoměstu a jejím kamarádům a šla jsem na hodinu Broadcast Journalismu. Měli jsme radio workshop a tak se nějak stalo, že jsem se svou španělskou kamarádkou Sarou byla poslaná do velšského senátu, kde se držely 2 minuty ticha. V Británii se každý rok 11.11. slaví Armistice day (přeložila bych to asi jako Den příměří). Je to oslava dne, kdy byl uzavřen mír, který ukončil 1. světovou válku. Dneska má ten den ale ještě mnohem větší rozměř. Vyjadřuje se úcta vojákům a potažmo všem lidem, kteří padli při službě vlasti. A Britové to berou velmi, velmi vážně. Všichni nosí červené vlčí máky, symbol válečných veteránů, který se zároveň objevuje všude na ulicích. Úplně mě to dostalo, když jsem viděla a cítila tu britskou hrdost a byl pro mě skvělý zážitek potkat se s legionáři. Dělaly jsme se Sarou rozhovor s pánem, co sloužil na různých místech 24 let, potom jsme mluvily s jiným, který zase byl v Afghánistánu a měl na uniformě spoustu vyznamenání. Hned po ceremoniálu jsme sestříhaly krátký klip, který jsme poslaly expres do školy. Když jsme se vrátily do třídy, stříhaly jsme celý odpoledne reportáž. A myslím, že se fakt povedla a jsem na ni hrdá.
 |
| Krásná výzdoba před kostelem v centru |
 |
| Taky mám kytku. :) Ten zvyk se mi líbí. |
Samožřejmě jsem tu hrdost musela večer zajíst a zapít. Byla jsem s Mary a jejíma kámošema v jedné z poboček Wetherspoon. Jednoduše řečeno, tyhle restaurace jsou postavené na tom, že servírujou dobrý, kvalitní a na Anglii dost levný jídlo, a že jejich podniky jsou udělaný z různých míst, který předtím bylo všechno možný, jen ne restaurace. My byli v pobočce s názvem The Prince of Wales, která je umístěná v budově, kde původně bylo divadlo. A bylo to tam vidět, nahoře ještě zbyla část hlediště, balkonky, kulisy. Ti z vás, kteří mě znají, ví, že miluju jídlo... a divadlo. Takže na tomhle místě jsem tedy byla logicky štěstím bez sebe. Naneštěstí nemám fotku interiéru, jen toho jídla, protože to bylo v tu chvíli přednější, ale určitě ji dodám později, protože jsem tam rozhodně nebyla naposled. Pak jsme pokračovali do jiné pobočky, kde se ze mě stal outcider. Jo, čtete dobře. To je moje osobní pojmenování pro někoho, kdo se vyndá ze dvou pint cideru a pak je mu z toho blbě ještě celej druhej den. :D
 |
| Takový krásný jídlo tam servírujou... Mňam! |
Jo, na kravinky mě užije. A když dělám kravinky, znamená to, že to není tak zlý. Je mi tu dobře, už se docela cítím jako mazák. A to svoje mazáctví jsem právě nejvíc potvrdila v pátek, kdy jsem měla Good English Day, což je den, kdy všem rozumím, a kdy i dobře mluvím.Tak doufám, že těch dnů bude víc.
Tak se mějte a nezmrzněte! A jestli chcete, přijeďte se ohřát do Walesu, je tu pěkně. ;)
Váš poník- outcider.
PS: Měla jsem anglickej sen! Vlastně mě to děsí, ale na druhou stranu je to docela cool! :D
Žádné komentáře:
Okomentovat