Jak tady úspěšně měknu

Ahoj všichni, tady je váš (měknoucí) poník a jeho pravidelné ržání z Walesu.

Dneska to bude asi trochu kratší, protože tenhle týden nebyl za tak akční. Spíš se začala dít divná věc. Měknu! A jak.

Dojal mě pondělní projev dalajlamy v Praze. Dojalo mě úterní pouštění dokumentů mapujících velkou velšskou tragédii, která se stala před padesáti lety ve vesničce Aberfan nedaleko města, který má dost podobnej název jak Minas Tirith (Vidíte, Pán prstenů je tu všude!). Dojal mě můj první natočený piece to camera, což je kraťoučká, asi dvacetivteřinová minireportáž. Dojímají mě filmy a nejvíc ty, kde jsou dva líbající se lidi, protože jim to fest závidím. A dojatá jsem pokaždé, když mi některý z přátel neb kamarádů napíše něco hezkýho. Nevím, čím to je, ale silně podezřívám britský pivo a víno, že mi vyžraly v mozku část, kde byl schovanej cynismus a flegmatismus (rozhodně jsem nějakou takovou část měla). A doufám, že po českým pivu naroste zpátky! :D

No a co se dělo, když jsem nebyla dojatá? Ve středu jsem navštívila první hodinu akademickýho psaní, kde nám budou ukazovat, jak na anglický eseje. Máme naprosto skvělou učitelku, která nás pořád povzbuzuje a hází vtipný hlášky, třeba to, že máme "magnificent brain" a tak. Při představování se ukázalo, že většina třídy jsou Češi, což naši učitelku vydrželo bavit celou hodinu. Ptala se nás, jestli vůbec u nás zbyli nějaký lidi a divila se, že to Čechy do Anglie tak táhne. Už už jsem chtěla utrousit poznámku o naší vládě, zejména o prezidentovi, ale nechala jsem si to pro sebe, protože by to stejně nepobrala. V pátek jsme s mojí Španělskou kamarádkou omylem přišly do školy moc brzy (což se mi nestávalo ani v prváku na vejšce) a po chvíli jsme se rozhodly, že se půjdeme projít. Šly jsme i okolo LUSHe (obchod s přírodní kosmetikou, který z dálky voní a vypadá jako cukrárna) a Sara říkala, že to nezná, tak jsem ji tam dotáhla. Jsem docela úchyl na voňavý věcičky a tenhle obchod jsem kdysi milovala. Jenco jsme tam došly, ujala se nás taková mladá sluníčková slečna a než jsme se pořádně rozkoukaly, už jsme seděly na židličce a ona nám patlala na ruce různý mejdla a peelingy. A bylo to děsně příjemný a ještě jsme dostaly vzorky s sebou. Ty ruce potom tak voněly, že jsem je zbytek dne ve škole pořád fetovala.

No, myslím, že přiznání psychický lability a úchylky v jednom článku bohatě stačí. Tak se (s)mějte a čtěte mě. Díky, jste nejlepší!

Váš poník

Trochu out of topic, ale taky mě to vlastně dojímá. Máme prostě krásnou školu. A to počasí!