To jsem z toho poník!

Vy to fakt čtete! To je super. Jste úžasní. :)

Za odměnu/za trest (výběr je na vás) vám zase hezky sesumíruju celej minulej tejden. Ale bude to tentokrát spíš obrázkový.

Ve škole už to docela zvládám, dostávám se ze stavu "z toho se asi po..." do přechodného stavu "už mi to začíná jít", který se s přibývajícíma úkolama vrátí zpět na "opravdu se z toho po...". Docela už zvládám mluvit před třídou, aniž bych nějak výrazně zrudla. Spolužákům furt nerozumím, ale učitelům docela jo. :D A jsem děsnej šprtík, v Čechách jsem na to docela dlabala, přiznejme si to. Ale tady se snažím dělat všechny úkoly (teda skoro všechny) a dávat pozor.

Kromě školy jsem přeprala i zákeřného velšského bacila. A nejvíc na to pomohlo víno s colou a obří hovězí steak s omáčkou! A teď menší gastropornookénko, který vás ani trochu nemá naštvat. :D
Et voilá:

Kromě toho mám za sebou zpěv ve velštině (nahrávala jsem videoblahopřání k narozkám) a návštěvu. Přijela mi kontrola shora, tedy přesněji mamka. Po pátečním večeru, kdy z kufru vybalila několik flašek a potykala si se všema, kdo v tomhle baráku bydlí, jsem ji v sobotu vzala napřed do školy, abych ji trochu ohromila tím, do jaký krásný budovy chodím. Jasně, že se jí nejvíc líbily ty křesílka v knihovně. Ty miluje každej, já taky! Po odborné prohlídce jsme šly prozkoumat hrad, kterej založil už Vilém Dobyvatel a na kterým se různě střídali lidi stylem "zabiju tě a pak mě zabije někdo další a vezme to za nás". No, a teď to patří královně. Po pár minutách, co jsme dorazily, začalo děsně chcát, přestože celej tejden nespadla ni kapka a svítilo sluníčko. Takže jsme z hradu moc neměly. Já teda lehkej šok z obrovskýho stříbrnýho nápisu EPIC, kterej nějakej hyperestét umístil doprostřed hradního komplexu. Britové jsou divní. Hrad jsme tedy nějak prolítly a pak zdrhly pod střechu do pětipatrovýho (!!!) Primarku. Podle mě by se takhle velký obchody měly zakázat. Je to šílený. Živoucí ukázka degenerace lidské rasy a materialismu na několika metrech čtverečních. Ok, taky jsem tam nakupovala. Když to infantilní pyžamo bylo tak hezký!

Moc epic to fakt neni... 

V neděli jsme vyrazily do Cardiff Bay, kde jsem ještě nebyla, tak jsem byla zvědavá. Cesta tam byla trochu chaotická, ale s Google mapou nejdál dojdeš, takže jsme došly i my do Baye. A bylo to úžasný! To místo má hrozně pozitivní energii. Je takový rušný, živý, mix moderny a starobylosti, ale není to pěst na oko. 

        

Mně se asi nejvíc líbilo Millenium Centre, který mám tady na fotce a kam jsme šly na zážitkovou prohlídku tematicky spojenou s výročím narození Roalda Dahla. Hned ve vstupní hale měli u stropu jeho knihy, který byly zavěšěný na takovým mechanismu a hýbaly se! A samotná prohlídka byla naprosto skvělá. Britové prostě tyhle zážitkovky umí. Šli jsme pouští, lesem, byli jsme v laboratoři i skleněným výtahu Willyho Wonky! Přiznám se, že znám spíš Dahlovo tvorbu pro dospělý a z tý dětský jen Karlíka, takže jsem moc neměla tušení, k jakýmu příběhů se místnosti vztahují, ale během té prohlídky jsem si udělala docela obstojný obrázek o Dahlově genialitě a dost mě to podnítilo k tomu si doplnit mezery. :) Ten chlápek byl fakt magor! Kdybych někdy byla spisovatelka, přála bych si mít jeho fantaziii... A továrnu na čokoládu, ale to už jsme zase jinde. :D 

Millenium Centre zvenku... 

.... a zevnitř.

Super neděli jsme s mamkou, která byla po všem tom alkoholovým posilňování a chození dost uondaná, zakončily stylově domácím obědem- krevetovým předkrmem a špagetama carbonara (Už jsem říkala, jak moc miluju jídlo?), mňam! Ještě teď jsem přejedená. :)) A u špaget se s váma rozloučím. Hezké počtení! 

Váš poník

PS: Příští týden hodlám natočit další pivně degustační video, těště se! :D 

Zdá se, že můj proces transformace v poníka započal.. Už se mi zkracujou nožičky!