Kdo si adoptoval poníka?

Ahoj, v rámci své mediální strategie, kterou máme povinně vymyslet do školy, jsem se rozhodla, že budu dávat na blog celý dva příspěvky týdně. Hurá!

Tenhle konkrétně bude o mé "nové rodině", tedy o lidech, se kterýma tu teď tři měsíce sdílím barák.

Napřed je tu Lukáš. Je z Havířova, má silnej ostravskej přízvuk a hrozně rád a výborně vaří. Kromě toho je děsně hodnej, takže mě furt něčím krmí. A je všeobecně dost v klidu, nevyvedlo ho z míry ani to, že jsem při vaření spustila požádní alarm. (Nic nehořelo, přísahám! A ten vypečenej losos za to stál...) Rád se dívá na filmy, hlavně na horory a podobný děsně strašidelný věci, ale do pěti minut u všech vytuhne.

Pak je tu Markétka, Lukášova přítelkyně. Ta pochází ze Slovenska, ale mluví česky, s příměsí slovenských slov. (Je to roztomilý.) Je krásná, milá a citlivá. Nosí v uších malý stříbrný ještěrky, do práce jezdí na kole a hrozně hezky se stará o Tomíka.

Tomík je skoro dvouletej ďáblík, kterej je děsně rychlej a má víc vlasů než já. Už začíná mluvit a většina jeho prvních slov je anglickejch, protože pořád sjíždí anglický pohádky. A nejvíc prej miluje Frozen. Je dost roztomilej, ze začátku přede mnou zdrhal a teď, vždycky když ležím na gauči a koukám na film, se rozběhne a vyleze na mě. Jinak je to docela raubíř, před pár dny po sobě rozpatlal velkou paletu očních stínů a nechtěl se nechat umejt. :D

A poslední členem posádky je Martin. Ten je taky ze Slovenska, je v pohodě, správně trhlej, mluví slovensky a je děsně ukecanej, ještě víc než já (A to jsem nevěřila, že to jde!). Říká mi "princezna", nebo "těta" (jakože slovensky), ale to druhý ho odnaučuju, protože kdo chce bejt teta, když může bejt princezna, žejo? :D Ve volnejch chvílích taky kouká s náma na filmy, nebo "zahradničí" (to nebudeme rozebírat). Martinovu fotku nemám, ale třeba to časem přijde. :D

Všichni kromě Tomíka chodí pracovat do Student Union na univerzitu (ale na jinou, než chodím já), což znamená, že uklízí po každý party. A musím říct, že po jejich vyprávění mě velšský student party přestaly lákat. :D Ale stejně nějakou vyzkouším. 

Kromě nás pěti je tu furt někdo. Češi, Slováci, kluci, holky... Všichni už tu jsou dost dlouho, takže se znají a chodí k sobě navzájem jako domů, což je hrozně fajn, protože si pořád je s kým povídat. :) A když si nechci povídat, prostě zalezu do pokoje a hotovo. 

No, lepší bydlení jsem prostě fakt nemohla mít. :) 

Ale stejně se mi stýská po vás po všech, přátelé a kamarádi. 

Tak se mějte! 

Váš poník