Takže vám jen tak napíšu, jak si vedu v únoru. Leden totiž nebyl úplně hvězdnej. :D
První únorovou sobotu jsem se takhle probudila a řekla jsem si, že odpočinek je boží věc. A že se začíná dít něco dost správnýho. Sice fakt nevím co, ale věřím svýmu týnoponíkovskému instinktu, že nekecá. Bylo to takový pozitivní... něco. Nedá se na to najít vhodný slovo, ale docela dobře to vystihuje citoslovce "vžžm". Asi. :) Prostě vžžm a všechno bylo o moc hezčí a klidnější.
Zase se vrací stará Týna. S energií minimálně dvou tanků, poháněná kafem a superambicí udělat ze světa (tedy aspoň z toho minimálního prostoru kolem sebe) to nejbombovější místo.
Mám novou spolubydlící, která se mi tak nějak přihodila a myslím, že se mi přihodila dost dobře a ve správnou chvíli. Přibrala jsem si další pracovní projekt a učím se řídit. Existenční krizičky si řeším tím, že se starám o druhý lidi. A citovou bolest jsem zatím zakopala někam dovnitř a řekla si, že teď prostě budu míň přemejšlet a víc pracovat a kamarádit se s lidma, který jsem dlouho neviděla.
Někomu asi budu připadat jako totální magor, někomu jako absolutní hipík a někomu nejspíš jako kouzelnej ufon z jiný planety. A já se mám takhle ráda. :) A mám ráda i vás, svoje kamarády. A pana autoškoláka. A kafe. A kytičky. A tak vůbec.
Pa!
Váš Týnoponík
PS: Na závěr házím momentku ze včerejšího natáčení. Kruhový objezdy pod očima mám teď schválně, aby moje image korespondovala s tím, že se učím řídit. Jo a prosím vás, odteď se na každým přechodu rozhlížejte radši tak pětkrát. Je to čistě pro vaše dobro. :))
 |
Žádné komentáře:
Okomentovat